Je na nás, jakou budoucnost necháme technologie vytvářet

Představa, že technologie nám šetří čas, neznamená, že ho využijeme lépe. Jak se ale postavit ke stále většímu tlaku na optimalizaci života?

Zkrácení pracovní doby, automatizace a chytré technologie slibují, že nám uvolní ruce a poskytnou více volného času. Ale co se stane, když tento nový čas získáme? Německý ekonom Matthias Sinnemann díky studii zkoumající zavádění čtyřdenního pracovního týdne v desítkách německých organizací na letošním fóru mj. ukázal, že „hlavní motivací pro tyto organizace bylo zvýšení atraktivnosti na pracovním trhu.“ Tato změna zároveň vedla k významnému poklesu stresu. Čtyřdenní pracovní týden se tak stal nejen nástrojem produktivity, ale i prostředkem ke zlepšení životních podmínek.

Sociolog Thorsten Peetz poukázal na to, jak chytré technologie mění rozhodování i naše hodnoty. Usnadňují nám volby, ale často za cenu ztráty hloubky a reflexe. Swajpnutí doprava se stává symbolem touhy po přijetí a uznání, ale Peetz vyzývá k zamyšlení, zda tato zjednodušení opravdu vedou k lepším rozhodnutím.

Helen Hester a Nick Srnicek přinesli zásadní vizi: kvalitní život nevyžaduje jen více času, ale také podporu péče. „Budoucnost není v automatizaci, ale v podpoře pečujících profesí,“ zdůraznili. Péče o druhé i o sebe sama je oblast, kterou technologie nenahradí. Jak s volným časem nakládáme, je tak klíčová otázka pro nás i společnost.

Co si z toho vzít?

Technologie nám mohou šetřit čas, ale nenaučí nás, jak ho využít. Aby volný čas vedl k lepšímu životu, musíme přehodnotit, co pro nás znamená práce, odpočinek a vztahy. Klíčovou otázkou není, kolik času máme, ale jak s ním naložíme – pro sebe, pro druhé i pro společnost.

Příroda jako inspirace pro technologie, kulturu i přežití

Lesy nejsou jen hromada stromů, ale především komplexní ekosystémy, které nás mohou učit, jak fungovat ve světě propojení. Juraj Lukáč z unikátního lesoochranářského spolku VLK ukázal, jak „příroda pěstuje les úplně jinak než člověk.“ Podle něj les funguje jako celek – systém, kde každý prvek ovlivňuje druhý. Jeho fascinující přirovnání „předobrazem internetu byl les“ ukazuje, že ekosystémy lesů mohou být zdrojem inspirace i pro naše technologie. Ochrana lesů by podle něj měla být nejen morální povinností, ale i konkrétní strategií: „Chceme, aby stát vyhlásil, že 10 % území Slovenska bude povinně bezzásahových. A myslím, že jsme na dobré cestě.“

Tento pohled doplnila Cheryl Maloney, zástupkyně původních obyvatel dnešní Kanady. Upozornila, že příroda je nejen zdrojem materiálů, ale také kulturní identity. „Mikmakové mají hokej již 700 let. Důkaz toho je ve stromech, v jejich kořenech, z nichž vyráběli první hokejky,“ řekla a zdůraznila sepětí původních obyvatel Kanady s tamní přírodou. Toto propojení umožnilo Mikmakům zůstat ve spojení s vlastními kořeny, odolávat privatizaci a vykořisťování přírodních zdrojů a stát se příkladem, že z lesů čerpáme víc než jen dřevo.

Jakub Hruška do debaty o ochraně vnesl perspektivu proměny v čase: „Střední Evropa tisíc let využívala les jen ve svůj prospěch. Dnes jsme ale v bodu, kdy víme, že tento model dál fungovat nemůže,“ varoval. Podle něj je nutné promítnout znalosti o udržitelnosti do zákonů, jinak přijdeme o cenné ekosystémy, které podporují i nás samotné.

Co si z toho vzít?

Lesy nás učí dlouhodobému myšlení a spolupráci. Jsou ukázkou, jak fungovat v propojeném světě, kde každý prvek ovlivňuje celek. Chráníme-li lesy, chráníme nejen přírodu, ale i naši kulturu a budoucnost. Ochrana přírody není luxus, ale nezbytnost.

Imunita jako klíč k pochopení propojeného světa

Imunitní systém není jen obrannou linií proti nemocem, ale propojením procesů v těle a odrazem naší role ve světě. Martin Zach ve svém filozofickém pohledu na imunitu zdůraznil, že „Imunitní systém není pouze obranný systém. Je na pozadí celé řady dalších procesů v našem těle“. Imunita tak není jen otázkou boje proti patogenům, ale také součástí mechanismů obnovy a rovnováhy v těle.

Tato komplexní propojenost ukazuje, že imunita není jen biologická, ale také filozofická otázka, jak zdůraznil*a i filozof*ka Timothy Morton: „Být naživu znamená mít propustnou hranici těla.“ Morton upozornil, že život není o absolutní ochraně, ale o otevřenosti vůči světu a schopnosti učit se z podnětů, které nás formují. Právě tato propustnost a adaptabilita jsou základními podmínkami pro přežití – a to platí nejen na úrovni jednotlivce, ale i společnosti.

Dramatickou osobní perspektivu přinesl Adam Hrubý, který sdílel své zkušenosti s dlouhodobými následky covidu. „Pandemie nikdy neskončila. Pokud můžete, nepoužívejte slovo pandemie v minulém čase, je to zraňující pro nás, pro které bude covid doživotní součástí života, a je to nebezpečné pro ty, které stejný osud ještě potká“ apeloval. Performer a designér proto upozornil, že ochrana zdraví nespočívá jen v posílení jednotlivé imunity, ale také v systému, který dokáže vytvářet bezpečné prostředí. Jeho pojetí konceptu „safe air“ zdůrazňuje prevenci jako klíčový prvek veřejného zdraví – od čistého vzduchu až po podporu komunity.

Co si z toho vzít?

Ani imunita tedy není jen o boji proti nemocem, ale také principem propojenosti – těla, mysli i prostředí. Péče o imunitu zahrnuje nejen starost o vlastní zdraví, ale také o vytváření podmínek, ve kterých mohou prosperovat všichni. Udržitelnost, odpovědnost, spolupráce a otevřenost vůči světu jsou klíčem ke zdravější budoucnosti pro nás i planetu.

Technologie nezaručují mír – mohou ho i ohrozit

Válka je jedním z nejstarších lidských fenoménů, ale moderní technologie přinášejí nové vrstvy složitosti. Slibují efektivnější a „čistší“ konflikty, ale skutečnost je často opačná. Politolog Pavel Barša upozornil, že technologická vyspělost někdy přináší více problémů než řešení: „Izrael si svou technologickou vyspělostí podkopal vlastní bezpečnost na desetiletí dopředu.“ Ani nejmodernější armády nedokážou eliminovat utrpení civilistů, a místo budování bezpečí často zanechávají jen hluboké rány, které radikalizují nové generace a generují tak další násilí a konflikty.

Norská výzkumnice Siri Aas Rustad nabídla širší kontext. Připomněla, že „máme nejvyšší počet konfliktů od roku 1945, ale vidíme i nárůst jejich složitosti.“ Dnešní války nejsou jen o bitvách, ale o společenských a politických problémech, které přetrvávají i po ukončení bojů. Technologie mohou přinést přesnost, ale skutečný mír vyžaduje mnohem víc – řešení hlubokých příčin konfliktů. Tento princip pak nazývá „pozitivním mírem“.

Tyto otázky doplnila osobní svědectví civilistek, které připomněly lidskou tvář války. Osobní svědectví přinesly Ruwaida Kamal Amer z Gazy a Fatma Mohamed ze Súdánu. Jejich příběhy ukazují, jak válka ničí nejen přítomnost, ale i budoucnost. „Děti přišly nejen o vzdělání, ale také o dětství, někdy i o vlastní rodice,“ popsala Ruwaida Kamal Amer devastující dopady konfliktu na nejmladší generaci. Fatma Mohamed ze Súdánu dodala, že mír nelze nastolit jen politickými dohodami. „Pokud nebudeme pomáhat komunitám, aby se vzájemně přijaly a porozuměly si, mír v Súdánu nikdy nenastane,“ varovala.

Naději ale přinesla běloruská umělkyně Rufina Bázlová, která ukázala, že i v době konfliktu může být umění nástrojem odporu a solidarity: „Běloruská vyšívanka je od slova vyžyvat, což v běloruštině znamená přežívat.“ Tvorbou propojující tradici a aktuální události je možné dát hlas těm, kteří jinak zůstávají umlčeni.

Co si z toho vzít?

Technologie ani mocenské zásahy nezaručují mír. Pokud chceme konflikty skutečně řešit, musíme hledat řešení nejen na bojištích, ale zaměřit se na lidi, kteří jimi trpí, na komunity a společenské příčiny, které války pohánějí. Umění, spolupráce a odpuštění jsou možná tradiční, ale stále klíčové cesty k překonání rozdělení a hledání společné budoucnosti v udržitelném míru.

Podcasty nás i vás bavily. Pusťte si ty, které jste nestihli

Každý večer se u nás nahrával před živým (a vždy početným!) publikem jeden z populárních českých podcastů. Některé si můžete pustit na svých oblíbených platformách:

• Studio N: Odpočívat můžete i u Instagramu, má to ale háček. Jak v dnešní době vypnout hlavu? 
• Chyba systému: Plody devadesátek sklízíme dodnes, mlčeli jsme o negativech transformace, míní historička Gjuričová
• 5:59: Skutečné zločiny jsou na obrazovce divácky úspěšné. Kde je hranice etiky?
• Čelisti: Je větší monstrum wrestlingový promotér, nebo ruský otužilec, co žere Kim Čong-una?
• Hlas Heroine: O tom, že stres je v pořádku, s Julií Dobrovolnou 

Co nám letošek ukázal?

Letošní Inspirační fórum připomnělo, že hledání lepšího života nezačíná hledáním zaručených odpovědí, ale kladením nových otázek. Co znamená mít více času? Jak se můžeme učit od přírody? Jaká je naše odpovědnost vůči zdraví, společnosti a planetě? Inspirační fórum 2024 bylo něčím víc než jen diskusí. Bylo především místem, kde se setkali seniorky s freelancery, studující s podnikateli, umělkyně s techniky, filozofové s političkami. Jsme hrdí, že se nám letos podařilo vytvořit skutečný prostor pro setkávání lidí z různých bublin, takový prostor, po kterém se dnes volá snad ve všech patrech společnosti, ve všech prostředích a všech koutech světa.