Série tří neformálních setkání facilitovaných lektory a lektorkami z organizace NaZemi ve formátu Open Space umožnily společnou diskuzi, sdílení nebo reflexi vjemů a poznatků, které s lidmi v průběhu festivalu rezonovaly. Všechna tři Inspirační schůzování zastřešovala společná otázka Jak žít lepší život v horších nebo těžších časech? Jednotlivými setkáními pak provázely dílčí podotázky, které přemýšlení vedly ke konkrétnějším podtématům: v pondělí 28. října k technologiím a volnému času, v úterý 29. října ke zdravé kultuře a v neděli 2. listopadu k tématu války a odolnosti. 

Co by se dalo v našich životech změnit, abychom se díky technologiím cítili lépe, jak se dá v dnešní uspěchané době chytat lelky nebo čím bychom nově nabytý čas, který nám rozvoj technologií (možná) přinese, mohli vyplnit.
 
Pátrali jsme společně po tom, jak nás kultura ovlivňuje, jak se nám v ní v současnosti žije nebo jak by ji šlo spolutvořit tak, aby podporovala naše fyzické i duševní zdraví. Pro diskuzi lidé přinesli tato témata: Kulturní život v regionech? Vymřela v kultuře mezigenerační zvědavost a zvídavost?

Zkoumali jsme také to, jakou roli v měnícím světě hraje fenomén války nebo jak se vyrovnat s přítomností mnohačetných krizí. Také nás zajímalo, kde pro sebe nacházíme zdroje odolnosti a stability, které nás posilují a poskytují pocit naděje a kde hledat nové. 

Pro diskuzi přinesli lidé vlastní témata. Kam je společné schůzování dovedlo a s jakými tipy přišli si můžete přečíst níže.

Technologie a představy o volném čase

První realizaci inspiračního schůzování jsme zaměřili na oblast nových technologií a volného času. 

Jak vycházet s lidmi s jiným názorem na svět?

• O čem jsme mluvili: Mluvili jsme o tom, že e důležité vědomí vlastní pozice, zda přicházíme druhého vyslechnout, a nebo přesvědčit. Taktéž je potřeba si dávat pozor na to, aby se pro nás druhý člověk v debatě nesmrskl pouze na argument, který zastává. V neposlední řadě byla zmíněna možnost volby nad tím, kdy se do těžkých konverzací člověk pouští, a zdůrazněn fakt, že nikdo není povinen je absolvovat.
• Praktické tipy: odolat nálepkování; nezaměňovat téma s danou osobou;  vystavovat se diskuzím a budovat tím svou odolnost a argumentační schopnosti; nestavět se do role přesvědčovatele; přemýšlet nad důvody a potřebami druhé strany; zvážit své kapacity; určit si záměr diskuse s oponenty;  promýšlet situace dopředu; respektovat jiné názory; využívat spíš reálná setkání než sociální sítě.

Jak přijmout to, co nemůžu měnit?

• O čem jsme mluvili: Na bloku se rozebírala moc a bezmoc věci měnit a ovlivňovat. Účastnictvo se také zamýšlelo nad tím, jak rozlišovat co můžu a nemůžu změnit a jak to přijímat. Při brainstormingu se opakovaně objevovalo téma budoucnosti, klimatická změny, válek nebo privilegií. Konkrétní péče o sebe nemůže být jen péče o nás samotné, ale musí být vzájemná, společná péče, která tvoří dobro v okolí a dobro v nás.
• Praktické tipy: nebýt na to sám; snažit se být příkladem; dávat pozor na hranice – určovat si, co můžu změnit u sebe, co nemá smysl řešit vůbec apod.

Jak být neproduktivní?

• O čem jsme mluvili: Zásadní myšlenkou pak bylo uvědomění paradoxu efektivity, kdy v rámci snahy ušetřit čas hledáme způsoby a nástroje, které nám umožní udělat práci rychleji, ale přitom získaný čas investujeme do další práce. Diskutující se v tomto bodě zabývali především systémovou rovinou, tlakem na výkonnost a způsoby, jak se z něj vymanit.
• Praktické tipy: modlitba, meditace, jóga, malé radost, poušť (prázdno), fyzická aktivita, chůze, pobyt v lese, pustit hlavu, svobodně si určit, co teď potřebuji, šlofík.

Jak se cítit dobře při lelkování?

• O čem jsme mluvili: Co to je lelkování, jak se dá v praxi provozovat a co jím modelujeme. Diskutující se shodli, že jde o nicnedělání, nesmyslnost, osvobozenou činnost, dlouhou chvíli. Dlouhá chvíle jsme rámovali jako pozitivní fenomén, který bychom chtěli pěstovat. Mezi nápady, jak podpořit lelkování v našich životech, získal největší ohlas nápad lelkovat společně – lelkovat individuálně je totiž častokrát těžké a podle účastnic při skupinovém lelkování odpadá tíha zodpovědnosti a tlak na návrat k produktivitě.
• Praktické tipy: dovolit si být dítě (děti umí lelkovat), odstranit vnitřního policajta (nevyčítat si nicnedělání), přerámovat lelkování (nejde o pauzu od práce, práce je naopak pauza od lelkování), zavést „diktaturu lelkování“ (stigmatizovat pracovitost).

Jak využít AI ve volném čase?

• O čem jsme mluvili: K čemu je umělá inteligence (AI) dobrá, k čemu je možné ji používat. překotnost vývoje překážkou k tomu, začít AI více využívat, protože mají pocit, že co se naučí dnes, bude za měsíc nepoužitelné.

Může být profese i koníček?

• O čem jsme mluvili: Mezi klady práce, která je zároveň koníčkem, diskutující vnímali například dlouhodobou a každodenní motivaci, mezi zápory naopak riziko vyhoření. Zajímala nás také otázka, co je to štěstí nalezené v práci: „Když říkáme, že máme štěstí, že máme takovou a takovou práci, co to znamená?“
• Konkrétní tipy pro balanc v práci a předcházení vyhoření: střídání činností; fyzické rozměr (střídání sedím vs. běhám); sporty; komunita mimo práci (přátelé a rodina vrací člověka k vědomí dalšího smyslu života); vědomí toho, že na práci člověk není sám a veškerá zodpovědnost neleží jen na něm pomáhá víc si hlídat své hranice.

Pátrání po zdravé kultuře

Druhé schůzování se věnovalo tomu, co je zdravá kultura, jaký přínos má hpro naše životy a jak jí tvořit tak, aby přispívala k celkovému blahu.

Kulturní život v regionech?

• O čem jsme mluvili: Velkým tématem byla představa o umění a to, jak se liší u lidí, kteří se stěhují zpět na venkov  z měst („my“) a místních. Zaznělo, že se představy a hodnoty těchto dvou skupin liší a je otázkou, jak hledat průsečík a je podstatné se vždy ptát, jaký je můj záměr: tvořit komunitu; překonávat rozdíly; dělat jen věci, co se líbí mně a podle toho zvolit svůj formát kulturní činnosti.
• Konkrétní tipy: snažit se si najít spojenectví v místě, síťovat se, získat pro aktivity podporu města, navazovat na existující pozůstatky kultury typu ochotnické divadlo, začít podnikat reálné kroky, nezůstávat donekonečna u vize.

Vymřela v kultuře mezigenerační zvědavost a zvídavost?

• O čem jsme mluvili: Jak podpořit potkávání mladších a starších generací, jaké to má výhody a co tomu brání. Jako překážku jsme identifikovali prohlubující se individualizaci nebo profesionalizaci spolků, které dříve poskytovaly pro takové setkávání prostor.
• Konkrétní tipy aktivit, které by mohly pomoci mezigeneračnímu propojování v kultuře: podpora institucí, dobrovolničení a spolková činnost, budování komunit, ptát se starších lidí, aktivně hledat společnou řeč.

Emoční resilience versus odolnost

• O čem jsme mluvili: Hledali jsme rozdíl mezi resiliencí a odolností. Resilience byla chápána jako flexibilní schopnost přepínat mezi stavem, kdy jsme vůči okolí uzavření a chráníme se a stavem, kdy jsme mu otevření a necháváme ho na sebe působit.
• Konkrétní tipy: resilienci podporuje bytí spolu, které plní potřebu sounáležitosti, naslouchání a přijetí. Dobře přitom funguje budovat prostor, jako je MFDF Ji.hlava nebo formát open spacu.

Jak nejlépe zakládat kulturní iniciativy, které by byly otevřené širokému publiku?

• O čem jsme mluvili: Co může pomoci k zakládání takových iniciativ? Silnou roli mohou hrát školy a instituce. Otevřela se také debata ohledně elitářství a potřeb a toho, jak zajistit, aby lidé ze všech sociálních vrstev měli více možnosti konzumovat kulturu.
• Konkrétní tipy: Konkrétní sdílení dobré praxe: budovat kulturní podhoubí na periferii; propojovat se s místními akcemi a kulturními kořeny; pracovat s životaschopnou a dlouhodobou ideou; aktivně vstupovat do veřejného prostoru (“vyjít na ulici a vyprávět”). 

Jak vnímám dnešní kulturu jídla? Aneb jídlo spojuje

• O čem jsme mluvili: Otázkou bylo, jak jídlo využívat k tomu, aby posilovalo vztahy a sloužilo jako nástroj mezigeneračního dialogu. Co všechno může jídlo dělat? Jak ho zakomponovat do výchovy „učíme dětí být ve společnosti“ do péče, jak z něj vytvořit společný rituál? 

Kultura jako jeden z prostředků duševní hygieny?

• O čem jsme mluvili: Brainstormovali jsme varovné signály, které nás mohou upozornit, že se blíží vyhoření a tipy, co proti tomu lze dělat.
• Praktické tipy pro duševní hygienu: linka bezpečí; terapie; vyhledat prostor, kde se cítím přijat; sebepéče a napojení na tělo; sledování vlastních myšlenek; zastavení; vytvářet kolem sebe harmonické vztahy; vděčnost; sport a pohyb; humor; umět si dělat radost a odměňovat se; vnitřní dialog; jídlo.
• Co jsou varovné signály: volba slov, konkrétní vzorce chování, absence priorit, automatizace, zahlcenost, nízká sebepéče, únava, úzkost, brek, nespavost, návykové látky, stav mikrobiomu.

Fenomén války a jak se vyrovnat s přítomností mnohačetných krizí

Jak si určíme přiměřený okruh působnosti, kde můžeme dosáhnout společenské změny, aniž bychom vyčerpali všechny síly?

• O čem jsme mluvili: Pokud si najdu činnost, která je mi blízká a současně může podpořit někoho dalšího v jeho činnosti, podílím se na širší změně a jsem součástí širší sítě. Takové vědomí může být uklidňující. Podstatné je si uvědomovat, že nemůžeme dělat vše a nevyčítat si to. Naopak je třeba pracovat s vnějšími i vnitřními tlaky na výkon a nepodléhat jim.
• Konkrétní tipy, jak si určovat své pole působnosti: vycházet ze sebe (při rozhodování, do čeho ještě jdu nebo co už je moc, může pomoct moje vlastní tělo a sebeuvědomění), mít vlastní a stabilní zdroje energie, mít nastavené vlastní hranice, být schopen říct ne, nevyčerpat se, dělat věci, které jsou mi vlastní a jsem s nimi v souladu.

Co je svět bez válek? Proč vznikají války a jak jim předcházet?

• O čem jsme mluvili: Někteří přítomní zmínili pocit, že už není možné v konfliktech dělit strany na dobré a zlé, konflikty jsou komplexnější, jejich dopad viditelnější a vychází najevo, že zlé jsou samy o sobě. Co jsou tedy skutečné příčiny a co se s nimi dá dělat? Odkud získáváme informace? 
• Konkrétní tipy: prosadit ve společnosti hodnoty, které nevedou k válčení; válčit jeden na jednoho (války jsou pak hmatatelnější a strach ze smrti by mohl motivovat k neválčení); lidi by se měli domluvit; soupeřit o území prostřednictvím her, například v šachu; potřeba spolupracující ekonomiky; potřeba posílení role OSN nebo vytvoření Světové unie.

Jak by to šlo udělat, aby toky peněz, které nám za život projdou rukama, nekončily ve špatných rukou (diktátorů, psychopatů, chamtivých lidí?

• O čem jsme mluvili: Debata měla dvě roviny – lokální a systémovou. Skupina se zamýšlela jak peníze vytrhávat ze systému, který je sám o sobě nastaven špatně a destruktivně vůči životnímu prostředí a tím také proti společnosti.
• Konkrétní tipy: podpora nebo využívání družstevnictví; sdílených domů; mezinárodní barteru; bezúročných půjček; podpora projektů, které dělají věci, kterým věřím (mohou zprostředkovat nadace nebo vznikající etická banka); účastí ve volbáchi; pěstováním vlastního jídla společné vaření; výměnou věcí, dovedností.

Bydlení jako lidské právo

• O čem jsme mluvili:  Shodli jsme se, že je důležité, aby každý měl důstojné bydlení, je to nejen právo pro každého, ale také výzkumy potvrzují, že se to vyplácí všem, a proto je důležité, to podporovat systémově. Přestože měl každý trochu odlišný názor v závislosti na své pozici, shoda byla na tom, že vlastní bydlení je velké privilegium.