Účastníci*ce IF Labu 2021/22.
V roce 1972 vydala skupina vědců v čele s Dennisem a Donellou H. Meadowsovými jeden z nejdůležitějších textů v historii environmentalismu. V dokumentu s názvem Meze růstu a přezdívaném “zpráva Římského klubu” zkoumali s využitím nejmodernějších metod počítačového modelování chování lidských společností a ekonomik a dospěli k souboru jejich objektivních mezí. Publikované upozornění, že bychom měli být ohledně limitů naší planety obezřetní, se v té době setkalo se značnou skepsí vycházející z představy o neustálém hospodářském růstu, akumulaci kapitálu a technologických řešeních. O půl století později, uprostřed akcelerujícího klimatického kolapsu, již byly mnohé z mezí známých z hypotéz Římského klubu nevratně prolomeny. Nešlo tedy bohužel o pouhé hypotézy.
Pojem meze je naneštěstí stále v rozporu se základním nastavením západní liberální subjektivity. Navzdory obavám, že už je příliš pozdě, lze stále ještě uskutečnit změny, které budou lidi motivovat k tomu, aby se nebáli omezit sami sebe. K tomu, abychom mohli začít hledat strategii, která by pracovala s konceptem limitů, je nejprve třeba položit si několik otázek. Co jsou vlastně meze? Jsou to překážky? Nebo příležitost soustředit se na to, na čem skutečně záleží? Nebo se jedná o produktivní omezení? Kolik různých typů mezí existuje? A kolik je způsobů, jak je legitimně překonat? Jdou meze striktně proti růstu? Je růst vůbec potřebný? A konečně: jaké formy společnosti nebo ekonomiky se vlastně dokážou vejít do mezí naší planety? Všechny tyto otázky odstartovaly začátek výzkumné dráhy tří týmů stipendistů a stipendistek v rámci programu Inspiration Forum Lab 2021/22. Výsledky jejich zkoumání daly vzniknout interdisciplinárním projektům kombinujícím umělecký a designový výzkum, jež se točí kolem tří metabolických budoucností: budoucnosti toků základních chemických prvků, budoucnosti měst a budoucnosti říčních ekosystémů. Nebyly však vybrány náhodně – reagují na naléhavost okolního prostředí, ať už se jedná o domácí město nebo obor.
Informační designér Burak Korkmaz se spojil s filmařem a antropologem Pedrem F. Netem a společně vytvořili vyprávění odvíjející se okolo čtyř možných scénářů vývoje v oblasti povodí řeky Guadiany na pomezí mezi Španělskem a Portugalskem, které vycházejí z modelových scénářů vyvinutých IPCC. Ve filmu Guadiana ve čtyřech větách zkombinovali abstraktní záběry vodní krajiny s každodenními interakcemi místních obyvatel a se sofistikovanou reprezentací environmentálních dat za pomoci sonifikace, jež diváky*čky/posluchače*čky doslova situuje doprostřed rozpadajícího se ekosystému. Berme to jako cvičení v naslouchání, které nám umožní slyšet meze naší planety a důsledky jejich přehlížení.
Podobně situační je i tvorba týmu, jehož členy a členkami jsou filozof Jarda Michl, umělec Ján Skaličan, vizuální vypravěčka Giulia Faccin a antropoložka Jitka Králová. Společné jádro je projekt o proměnách Ostravy v několika posledních desetiletích. Socialistickou historii hrdých horníků vystřídala prekarita pozdního kapitalismu, která připravuje půdu pro rodící se zelenou transformaci s nejistými vyhlídkami pro sociálně vyloučené komunity. Dozvídáme se, že ekologickou transformaci vnímají jen jako další elitářskou snahu bez smysluplného přínosu pro živobytí místních. Projekt tak přináší výzvu, jak vytvořit narativy, které mohou zmírnit tento odmítavý postoj – postoj, který jasně odráží hlubší socioekonomické rozdíly a meze v rámci české populace.
A v neposlední řadě je zde Fertiliser Rehab biodesignérky Hany Komanové a antropoložky Karolíny Žižkové. Jeho premisou je pozorování toxického vztahu mezi fosfátovými hnojivy a zemědělskými rostlinami. V průběhu desetiletí se z generací rostlin kdysi odkázaných pouze na přirozené zdroje fosforu v půdě stali fosfátoví závisláci, kteří nedokážou žít bez syntetických chemických sloučenin. Fosfor ovšem představuje neobnovitelný zdroj a podle současných prognóz se po roce 2030 zásoby fosfátových hornin výrazně ztenčí. Projekt pak hravou formou zkoumá zemědělství v době zmenšujících se zásob fosforu a limity jeho těžby a klade si otázku: Jak by to dopadlo, kdybychom poslali své rostliny na odvykací kúru?
Inspiration forum Lab 2021/22 pořádalo Inspirační fórum MFDF Ji.hlava ve spolupráci s Display – Asociací pro výzkum a kolektivní praxi. Za podpory European Cultural Foundation.
Účastníci*ce
Ján Skaličan
Vizuální umělec
Pedro F. Neto
Antropolog, architekt a filmař
Jarda Michl
Filozof*ka
Giulia Faccin
Vizuální vypravěčka
Burak Korkmaz
Informační designér a výzkumník
Jitka Králová
Sociální antropoložka
Karolína Žižková
Environmentální antropoložka
Hana Komanová
Biodesignérka
