Ústí řeky Guadiany je názornou případovou studií dopadů změny klimatu na citlivou biodiverzitu ve Středomoří. Guadiana, třetí největší povodí (67 133 km2) na Pyrenejském poloostrově, pramení v oblasti zvané Lagunas de Ruidera ve středním Španělsku a po 742 kilometrech ústí do Cádizského zálivu na portugalském pobřeží. Od 13. století fungovalo její ústí jako pomyslná „přirozená“ hranice mezi Portugalskem a Španělskem. V roce 1926 byla na základě Úmluvy o hranicích – Convénio de Limites / Acuerdo de Límites – přijata dohoda stanovující oficiální vymezení této hranice. Slovo „hranice“ označovalo pouze právně závaznou hranici zasazenou doprostřed řeky mezi dvěma pobřežními státy. Od té doby nabyla tato „hranice“ i jiných významů.
Přestože je oblast v okolí Guadiany velmi náchylná k záplavám, vysychání půdy, problémů s nedostatkem vody a salinizaci, je i nadále využívána k výrobě elektřiny, pro účely intenzivního zemědělství, pastvy dobytka a turismu. Kontrola vodního toku protékajícího mezi Španělskem v jeho horní části a Portugalskem v té dolní byla příčinou různých sociálních i politických sporů v důsledku přijetí špatně komunikovaných a nedostatečně koordinovaných regionálních, národních a nadnárodních regulačních opatření. Přestože řeka obě země z velké části sociálně, ekonomicky a jurisdikčně rozděluje, ústí Guadiany zůstává samostatným útvarem s křehkým a jedinečným ekosystémem. Toto propojení biodiverzity značí, že jakýkoli nepatrný zásah může potenciálně narušit celý ekologický řetězec, socioekonomickou cirkulaci i odolnost systému v okolí řeky Guadiany. Z pohledu zblízka jsou totiž patrné hydroekologické „limity“ této řeky, které nám nevyhnutelně připomenou širší souvislosti prognózy publikované pod názvem „Limity růstu“ před padesáti lety (Meadows a kol., 1972).
Predikce je třeba brát s určitou rezervou, umožňují nám však pochopit chování systému v určitém časovém horizontu (Bardi 2011). Počítačové modelování nám umožňuje znázornit různé systémy světa z hlediska jejich složitosti, nelinearity a dominance zpětných vazeb. Obecně jsou kvantitativní modelování založena na matematických výrazech, které definují, jak spolu různé prvky systému souvisejí; když simulace zachytí jeden z mnoha možných různých výsledků, vznikne „scénář“. Tyto scénáře, které se opírají o data a matematické výpočty zpětnovazebních smyček, jsou pak rozhodující pro stanovení budoucích dopadů na prostorově proměnlivé a různorodé ekosystémy, jako je Guadiana.
S tímto vědomím se Guadiana ve čtyřech větách zabývá současností a budoucností ústí španělsko-portugalské řeky Guadiany prostřednictvím dvou komplementárních přístupů. V rámci prvního z nich jsme zjistili, jak místní lidé vnímají a chápou dopady klimatických změn ve svém každodenním životě. K tomu nám posloužila průzkumná práce a senzorický etnografický výzkum v terénu podél ústí řeky Guadiany s cílem zachytit komplexní dynamiku objektů, lidí, obrazů, zvuků a různých technologií, které na tomto specifickém místě v různé míře koexistují a vzájemně se ovlivňují. Zkoumali jsme přitom, jak se různé typy zdrojů a materiálů, singulární i triviální, viditelné i neviditelné, skládají, propojují a mohou dávat smysl. Sestavování těchto různorodých materiálů se tak vyznačovalo zkoumáním toho, jak se zobrazené prvky spojují, a nikoli toho, jak „jsou“ ve snaze představit je jako rozvíjející se síly, nikoli jako statické podstaty (Deleuze & Guattari 1978).
Zatímco obrazy a zvukové stopy shromážděné během terénního výzkumu coby vodítka toto dílo teritorializují, sonifikace dat pak problém Guadiany univerzalizuje. Sonifikace dat totiž kromě zpochybnění znázornění scénářů změny klimatu, které mají často podobu vizualizované projekce, dokáže téměř „prorocky“ nabídnout i „panoptický pohled shora nebo z budoucnosti“ (Helmreich 2016). Náš druhý přístup tak spočíval v pohledu na stávající klimatické modely, důkladném výběru, analýze a systematizaci nezpracovaných dat, která byla základem možných budoucích scénářů, v rámci procesu, jež coby výsledku sonifikace dat představuje metodu audiomapování.
Guadiana ve čtyřech větách se odvíjí ve čtyřech částech na základě různých scénářů IPCC, které mají podobu sonifikace dat. Díky ní je možné lépe pochopit nebo ocenit změny a struktury dat, která slouží jako podklad pro vizuální zobrazení. Výchozí hodnoty intervalu tvoří průměrné, maximální a minimální teploty z let 1981 až 2014 naměřené v povodí ústí dolní a střední Guadiany, částečně v regionech Huelva (Španělsko) a dolní a střední Alentejo a Faro (Portugalsko), na základě počátečního referenčního scénáře, který je obecně znám jako nejlepší možný scénář oteplování o ≈ 1,8 ºC. Stejná regionální data byla sonifikována pro účely zobrazení dalších projekcí (≈ 2,7 ºC / ≈ 3,6 ºC / ≈ 4,4 ºC) v rozmezí přibližně 120 let. Čtyři věty díla byly složeny pouze na základě ročních úhrnných teplot s využitím délky a výšky tónu. Každému roku odpovídá vteřinový úsek, přičemž desetiletí označuje stejný signál. Oscilujeme tak [TP1] mezi kvazipříjemnou hudebností a drásavou disonancí a postupně vyvoláváme niterné emoce a okamžitý vhled do rozporů mezi scénáři.
Guadiana ve čtyřech větách pak zdůrazňuje a přenáší (ve smyslu zvuku jako formy energie vždy přenášené médiem) limity růstu povodí řeky Guadiany pomocí sonifikace dat jako doplňující a navazující složky. Výsledná datová sonifikace představuje pro posluchačstvo výzvu poukazující na to, jak „to, co člověk slyší, souvisí s tím, co si myslí, že by mělo být slyšet, a také s tím, co si myslí o povaze zvuků (...)“ (Helmreich, 2016).
---
Zdroje
Deleuze, Gilles & Félix Guattari (1987) A Thousand Plateaus. Capitalism and Schizophrenia. University of Minnesota Press.
Helmreich, Stefan (2016). Sounding the Limits of Life: Essays in the Anthropology of Biology and Beyond, Princeton University Press.
Meadows, Dennis; Donella Meadows & Jorgen Randers (1972). Limits to Growth, Potomac Associates: Universe Books.
Bardi, Ugo (2011). The Limits to Growth Revisited. Springer.
