Spojené nádoby – i tak by se dala popsat témata, která jeden z dnů Inspiračního fóra propojil. Podstatou života je spolupráce, a flexibilní v něm vítězí. Tak by se dala shrnout hlavní myšlenka přednášky o mikrobiomu.
V bloku o covidu-19, se kterým naše společnost dál hraje ruletu, se představili dva dříve mladí a zdraví lidé, dnes upoutaní na lůžko, opuštění sociálním i zdravotním systémem. Jaké mýty přetrvávají o imunitě, proč je stres důležitý a k čemu ho potřebujeme? I na tyto otázky hledalo Inspirační fórum odpovědi.
Z tváří přítomných lze zahlédnout pouze oči, nos a ústa jsou zakryta respirátorem – pohled, který většina z nás více než dva roky nezažila. Od té doby jako bychom na covid zapomněli a především, jako by už neexistoval. Pandemie covidu-19 obrátila v roce 2020 život naruby většině světové populace. Nemožnost se setkávat s lidmi, nutná práce z domu, ale především strach o zdraví a životy svých blízkých. Zejména těch nejohroženějších – lidí ve vysokém věku, vážně nemocných nebo obézních.
Pokud se z „obyčejné chřipky“ stane onemocnění zvané long covid, může zásadně ovlivnit život i mladým lidem bez předchozích vážných zdravotních problémů. Podle odhadů trpí long covidem až čtyři sta milionů lidí po celém světě.
Smutné čtyřleté výročí oslavil Adam Hrubý – před nákazou se věnoval sportu, umění, byl designerem a performerem. „Šel jsem na nějakou party. Říkal jsem si, že přeci nebudu žít věčně ve strachu, musím mít nějaký sociální a kulturní život. Navíc jsem mladý a zdravý, nekouřím, nepiju a jsem fit, tak jsem šel. A byla to moje poslední party,“ říká Adam. Po asi týdnu se vyléčil a zkusil se vrátit zpět do normálního života, po dvou měsících se začal jeho stav zhoršovat. Pocity jako by člověk měl kocovinu, bolesti očí, hlavy, neschopnost myslet. „Trvalo to měsíce a měsíce, až do dnes.“
Alergie na život
V podobném zdravotním stavu jako Adam se nachází i Hana Pololáníková, která trpí syndromem chronické únavy. Ten bývá často označován jako jedno z nejhorších onemocnění, co se týče kvality života. Před pár lety se i Hana filmového festivalu v Jihlavě účastnila, dnes jí její tělo nedovolí činnosti, které zdravý člověk považuje za samozřejmé – jít na nákup, uvařit, jít na procházku nebo sedět vzpřímeně déle než pět minut.
Pacienti s touto diagnózou často projdou pod rukama několika lékařů, nakonec jsou jejich problémy spojovány spíše s psychiatrickým původem. „V praxi to vypadá tak, že pacient cestuje po různých lékařských specializacích, ale žádná z nich není připravena člověka s tímto onemocněním včas diagnostikovat. Často se hledají jiné příčiny,“ vysvětluje Hana. Zároveň upozorňuje na to, že v o co horším stavu se člověk nachází, tím méně je pro něj péče dostupná.
Ztraceni v systému – jak z toho ven?
Dnes je Adam upoután na lůžko, a proto se i Inspiračního fóra zúčastnil pouze online. Lidé, kteří jsou postiženi takto vážnou formou long covidu, se potýkají i s vážnými finančními potížemi. Nemohou pracovat, sociálním systémem propadávají a jsou odkázáni na pomoc lidí ve svém okolí. „Zůstal jsem naživu jenom kvůli pár štědrým lidem, kteří se rozhodli mě podporovat,“ dodává Adam.
Základem je dostatečná znalost a povědomí lékařů. „Vždy, když se medicína střetne s něčím novým, tak je to přikládáno psychosomatice. Existuje to jako taková zkratka,“ říká lékařka Silvia Dobrodenková, která se s následky po prodělání covidu také potýká, zároveň se věnuje výzkumu onemocnění long covid. Změny by měly nastat především ve čtyřech různých směrech. „Prvním cílem je zvýšit informovanost lékařů, musí se vytvořit diagnostické a klinické postupy, zvýšit informovanost pacientů a naprosto zásadní je i řešit přesahy do sociálního systému,“ vysvětluje Klára Šimáčková Laurenčíková, speciální pedagožka, vládní zmocněnkyně pro lidská práva a odborná garantka agendy dětského duševního zdraví.
Long covidem mohou být zasaženi i děti a mladiství. V České republice pro dětské pacienty specializovaná péče chybí, pro dospělé je vyhrazeno jediné centrum na léčbu long covidu v Hradci Králové. „Realizovala jsem diskusi na podnět organizace Neúnavní, která se zabývá podporou pacientů s chronickým únavovým syndromem, navrhli jsme čtyři již zmíněné konkrétní kroky,“ doplňuje Laurenčíková Šimáčková. Další setkání se uskuteční v lednu. „Zrevidujeme si, co se již podařilo splnit a jaké mají být následující kroky,“ doplňuje Laurenčíková.
Funguje imunita jako svaly?
Nejen během covidové pandemie se často zdůrazňovalo slovo imunita, při jehož vyslovení si většina představí jakýsi štít, který člověka chrání před nemocemi. Kromě toho se však imunitní systém podílí na opravě tkání, ovlivňuje kognici a zajišťuje i „úklid“ mrtvých buněk. Jako například u tetování. „Když se do vás dostane inkoust, tak jsou to právě buňky imunitního systému, které ho pohltí, protože neví, co s ním. Tak ho v sobě nechají, po nějaké době zemřou a inkoust dostanou jiné buňky, které nahradí ty původní,“ vysvětluje filozof Martin Zach, který se zaměřuje na oblast imunologie.
S imunitou se pojí také několik mýtů a přirovnání. Jedním z nich je i to, že imunita funguje jako svaly, které je potřeba trénovat. „Pokud se setkáme s nějakým mikrobem jednou a potom znovu, tak imunitní odpověď bývá odlišná,“ doplňuje Zach. Podobné je to i u svalů, které si rychleji „vzpomenou“ na určitou námahu, pokud už se s ní předtím setkali. Imunita, na rozdíl od svalů, ale nepotřebuje neustále nové podněty. „Například pokud se nesetkáváme pravidelně s virem chřipky, neznamená to, že naše imunita nějak utrpěla,“ dodává Zach.
Důležitý nejen pro imunitu je zdravý životní styl. Diskutovanými a diskutabilními jsou různé doplňky stravy, které mají mít na lidskou imunitu pozitivní vliv, data ale toto tvrzení nepotvrdila. „Zjednodušující a zavádějící představy o imunitě mají dopad na naše vyhodnocování rizik během toho, jak se chováme ve společnosti,“ míní Zach.
Jak se zbavit stresu?
Zakončení dne bylo zasvěceno tématu stres. Jeden ze závěrů, který stojí za zapamatování, zmiňuje, že stres nelze vnímat pouze v negativním významu. Díky němu jsme schopni podávat lepší výkony – neměl by tedy paralyzovat, ale stimulovat. Existují situace, kdy člověk nějakou míru stresu potřebuje „Představa, že například pilot v kokpitu je v zenovém klidu, je trochu zvláštní,“ říká vědkyně Julie Dobrovolná.
V populaci existuje pár procent lidí, kteří jsou vůči stresu více odolní. „Obecně si myslím, že strategie na zvládání stresu jsou naučitelné,“ vysvětluje Dobrovolná. Jak zvládat stres se děti a adolescenti mohou učit od těch, které mají ve svém okolí a u nichž vidí, že se jim už určitou stresovou situaci podařilo zvládnout.
Kdo je více ve stresu? Chudší lidé a ti, kteří žijí ve městě, které se jim nelíbí. „Zkoumat město je velice náročné, ale víme, že vizualita města je důležitější než například špína nebo hluk,“ doplňuje Dobrovolná. S velkou nadsázkou se tak dá říct, že kdo chce v životě méně stresu, měl by dbát na to, aby nebyl chudý a žil v místě, které se mu líbí a které má rád.
Co si z Inspiračního fóra odnést?
Je tak zřejmé, že imunita ovlivňuje život každého z nás i v oblastech, které nemusí být na první pohled viditelné. Protože si lidé nejlépe pamatují to, co se pojí s emocemi nebo příběhem, vryly se posluchačům a posluchačkám do paměti příběhy Adama a Hany, kterým obrátil život naruby long covid a chronický únavový syndrom. Společně se sdílením svých zkušeností zesilovali apel na společnost, která může nejen jim pomoci k důstojnějšímu životu. Díky malým změnám se dějí velké věci, proto pokud do našich životů přidáme trochu více ohleduplnosti, snahy nepřehlížet přehlížené a v určité míře i zdravý stres, poděkuje nám za to nejen naše imunita, ale i naše okolí, a nakonec i my sami.
Eva Matějková