Milá tělesná schránko,
Omlouvám se za všechny ty roky, kdy jsem na tobě nenáviděla každou drobnost. Za to, jak jsem se na tebe dívala skrze očima jiných a soudila tě. Jak jsem tě trápila hlady a následně zatěžovala přejídáním. Nebylo to fér. Nesnášela jsem každou kost, které vyčnívala jako mrakodrap mezi přízemními budovami. Teď obdivuji, jak jsou krásně souměrné. Nenáviděla jsem každý pupínek, znaménko či jizvu, a tak jsem si jich způsobila co nejvíce. Nezáleželo mi na tom, jak budeš vypadat, už tak jsem tě nenáviděla, co jsem mohla ztratit? Dnes již vím, že hodně.
Milá tělesná schránko, nenáviděla jsem tě. A abych řekla pravdu, ani teď tě nemám zrovna v lásce. Spíš mě dost štveš. Ale jsem na cestě to změnit. Pochopila jsem, co jsi mi celou dobu říkala. To já se musím změnit, ne ty.
S (budoucí) láskou
Tvá majitelka
